Několika slovy o mě ... Žil jsem vždy tak, aby lidé kolem mě cítili, že se o mě mohou opřít. Při tom všem zapomněl jsem na to, že člověk uvnitř ve svém srdci, nosí pro sebe to nejvzácnější zlato. Že lidé kolem vás nemůžou vám dát, když vy sami si dlužíte.
Ušel jsem dlouhou cestu. Věnoval se mnoha povoláním, žil jsem dosti obyčejný nenaplněný život. Nevěřil jsem, že se něco někdy změní. Nevěděl jsem jak moc důležité je do života snění, já znal jsem jenom bdění ...
Můj život rozpadl se jako domeček z karet, často říkal jsem si "KDO JE VLASTŇE TENHLE MAREK?"
Najednou přišel jsem o všechno, nezbylo nic ... Dnes už vím, jak vypadá dno a věřte, že člověk se k němu dostane snadno!
Když už nemáte nic v ruce, když už nevěříte, že bude někdy líp ... je to jako když otevřou se před Vámi dveře, něco jako brána do neznáma, už nemáte co ztratit a zpět nechcete se vrátit. Najednou z toho všeho o co jste přišli, vzejde to, to poslední co do vínku Vám bylo dáno.
Kdysi namaloval jsem obraz, takový duševní můj odraz. Visel zaprášený na stěně. "Malování???! To snad nemyslíš vážně," řekl jsem ženě po svém boku. Ale ano, zkusme to, třeba to bude tvá obživa. Beztak nebyla už jiná možnost, pak tedy malování dal jsem přednost.
Šlo to všechno velmi těžce, nevěděl jsem, jak se správně chopit štětce. Bylo velmi těžké malování obhájit, vydržet a nepolevit, strašně těžké rodinu svou uživit!
Dnes, když dostal jsem se až sem, připadá mi neuvěřitelné, že i ze dna člověk se zvedne. Bylo to nutné pro mé malování, každý obraz který namaluji, nějakými pocity naplňuji. O své vnitřní vize dokážu se tímto podělit a vůbec nemusím o některých věcech ve svém životě mluvit. Za mě mluví moje díla, vyprávějí příběh o tom, že láska, naděje a vnitřní síla dokážou vás vyzvednout z největšího bahna!
Všem malířům, kteří cítí, že toto je jejich poslání ... Nenechte se od závistivců zadupat, přijde doba, kdy Vaše díla budou po celém světě kolovat.